Leden 2010

Poslední shánění dobytka / 5část.

19. ledna 2010 v 13:28 | Jenny Oldfieldová |  Příběhy
Puma ! Velká šelma se přikrčila, připravená skoči - přední tlapy
měla skrčené, hlavu těsně nad zemí, jasnýma očima napjatě sledovala
koně. Její drápy by rozpáraly pevnou koňskou kůži a špičáky
v čelistech rozervaly jemné maso.
I Bobbie zkameněla. Jediný nesprávný pohyb, a obrovská kočka
skočí z římsy.
Kůň v pasti nepohnul ani svalem. Uvolněná uzda povlávala
ve větru.
Dobře, pomyslela si Bobbie. Skrčila se a zdvihla kámen velký
jako její pěst.
Žluté oči se zableskly. Ze zorniček zbyly uzoučké štěrbiny.
Šelma nad koněm se přikrčila. Teď je na Bobbie, aby trefila cíl.
Nesmí minout.
Bleskově napřáhla a hodila kámen. Udeřil pumu někam do
boku. Šelma sebou prudce škubla dozadu a hlasitě vyvřískla, až
se to rozléhalo po úbočích.Daleko dole pod kopcem pomáhal
Warren Austin Samovi Gibbovi do sedla svého vlastního koně.
Muži zaslechli zavřísknutí astrnuli uprostřed pohybu.
Puma se otočila tak rychle, že bylo vidět jen rozmazanou
světlehnědou šmouhu. Rána kamenem byla přesná a odstartovala
tak rychlý běh, že želma zmizela ze skalního převisu dřív, než se
Bobbie stihla nadechnout.
Bobbie si zhluboka oddechla. Kdyby byla mohla, zabila by
toho žijícího, dýchajícího, nádherného tvora. Kdyby musela
volit mezi koněm a šelmou, kůň by byl vždycky vítězem!
Sklonila hlavu. Potom udělala pár kroků ke koni. ,, Pojď,
chlapče!" vzdychla.
Samův kůň místo odpovědi měkce odfrkl a potřásl hlavou.
,,Vypadneme odtud !! " řekla Bobbie.
Později toho dne si Sam Gibbs sundal stetson a roloval jeho
okraj ve svých azvalitých, upracovaných rukou. Stál se svým šéfem
před stodolou na ranči Sedmý kříž.
,,Jsem tvým velkým dlužníkem," řekl Warren Austin. Krávy
a telata byly spočítané a zavřené v ohradách, přichystané na převoz
do nižších oblastí, na zimní pastvu.,, Jak se ti jen mlžu odvděčit ?"
Sam pokrčil rameny. Pohled měl upřený na děvče. Bobbie
plnila své povinnosti: roznášela vědra s krmivem po stodole, sypala
ho do dřevěných žlabů a dávala koním nažrat. Všiml si, že nakrmit
Kapitána jí trvalo déle než ostatní koně. ,,Předpokládám, že tohle
bylo moe poslední shánění dobytka," zabručel Sam. ,,Tahle stará žebra
se nevyléčí tak snadno jako kdysi."
Bobbie si šla po své práci se zachmuřeným pohledem, který jí
z tváře nezmizel od té doby, co zastřelili appaloosu...
Když jela na Kapitánovi dolů z kopců a vyprávěla Samovi a otci
o pumě, nebyla v jejích očích jediná jiskra. Poděkoval jí za záchranu
Kapitána, ale ona jen potřásla hlavou a odkráčela. Ale Sam si všiml,
jak dlouho jeho koně čistila, i to ,že si s Kapitánem vypráví,když si
myslí že ji nikdo neposlouchá...
,,Víš to jistě ?" zapochyboval Warren. ,Skončit, to by byla pro
tebe velká změna."
,,To já vím," řekl pevně Sam. ,,Tělo vydrží jen určité množství
tvrdé dřiny. Teď pověsím ostruhy na hřebík a budu se trochu víc
šetřit.
Ale předtím, než odejde, musí udělat ještě jednu věc.
Sam strnule přešel napříč ohradou.
Bobbie slyšela, jak se blíží. Ale i tak se mu ještě nedokázala
podívat zpříma do očí, aby nepocítila píchnutí u srdce a neviděla
La Gatu ležet na narůžovělé žulové skále.
,,Hej," zavrčel Sam.
Bobbie ho ignorovala.
Kapitán ti vděčí za svůj život," řekl Sam. ,, A myslím, že to moc
dobře ví.
Ruka děvčete vyletěla vzhůru k hnědákovu krku.
,,Je to dobrý kůň," řekl Sam. ,, Věrný a pracovitý ,kůň,který
s tebou vydrží až do konce.
,,Ten nejlepší," uznala Bobbie.
Kapitán ji šťouchl do ruky měkkým pyskem.
Bylo to těžší, než si Sam myslel - říct těch pár slov...,,Odcházím
z místa, takže je teď tvůj..." zamumlal.
Bobbie se zamračila. ,,Můj??? "
,,Ano. Zachránila jsi ho, takže si ho měj." Kapitán by měl té
holčině opravdu patřit. Dát jí ho bylo spravedlivé
Austin Warren stál, ruce zkřížené, a pozoroval svoji dceru, jak
rozmlouvá se starým kovbojem. Viděl, jak konečně zvedla hlavu,
a tvář jí už nebránily žádné zamračené vrásky. V tu chvíli přestala
jeho dcera nenávidět svět, ve kterém žila..
,,Hej, Kapitáne !" vydechla Bobbie. Obě ruce ovinula hnědákovi
kolem krku. ,,Ty a já jsme tým!"
Kůň k ní otočil hlavu a moudře se na Bobbie zadíval, jako by
slovům své nové paní rozuměl.
Starý Sam Gibb přikývl a potom potichoučku ustouil do hlu-
bokého stínu stodoly..

KONEC

Poslední shánění dobytka / 4 část.

18. ledna 2010 v 13:41 | Jenny Oldfieldová |  Příběhy
Bobbie zaječela.Křečovitě zavřela oči.Otevřela je právě
v okamžiku , kdy zazněla ostrá rána - zvuk jediného výstřelu.
,,Nešlo to jinak, " procedil Sam přes zaťaté zuby. Pistoli u ž měl
zpět v pouzdře, bylo po všem. La Gata ležela nehybně na zemi, oči
zavřené.
Bobbie měla pocit, jako by jí někdo vyrval srdce.
,,Měla rozdrcenou přední nohu, " vysvětlil Sam. ,, Z toho se
nedostane žádný kůň."
La Gata byla mrtvá. Ležela na růžové žulové skále. Tělo měla
pomlácené a rozdrásané, nádherné skvrny ušpinila hlína.
Po ohlušujícím řevu motoru bylo to ticho nesnesitelné.
Nekonečný žal děvčete se změnil v zuřivý hněv. Začala mlátit
Sama pěstmi do ramenou a do hrudi.
Sam hekl bolestí. Měl pocit, že si pár žeber polámal při pádu,
ale nijak zvlášť se nebránil. Jasně že se na něj Bobbie zlobila. Jezdila
na té appaloose od té doby, kdy ji Warren Austin poprvé vysadil
do sedla.
,,To jsi dělat nemusel !" křičela Bobbie. ,,Nemusel jsi ji zastřelit!"
,,Bolelo ji to, " řekl Sam. ,,Už nikdy by se nebyla postavila
na nohy."
To už bylo pro Bobbie moc. Zlomila se v pase a zoufale se
držela za žaludek. Po chvilce se narovnala. ,,Tvůj problém je, že
nemáš srdce !! "řekla Samovi. Udělala prudký pohyb směrem k těžké
pistoli, která mu visela u boku.
Bolest v žeber sice Samovy pohyby zpomalila, ale i tak byl
dost rychlý na to, aby jí zabránil pistoli vytrhnout. Díval se na ni.
,,Cos to chtěla provést ? Zastřelit mě ?"
Nesnášela, jak se ten děda na ni díval, rty semknuté do tvrdé
čáry. Ale víc nenáviděla skutečnost ,že je La Gata mrtvá.
Myslela na toho krutého chlapa v náklaďáku i na mužské, kteří
se přiřítili dolů z kopce, aby ukradli otcovo stádo. V jediném
okamžiku se stal z celého světa nepřítel.
A tak se rozběhla.
Slzy ji oslepovaly, smáčely jí tváře, a ona běžela jako o závod
vzhůru do kopce, smekala se, klouzala, zachytávala se kořenů stromů,
dokud nebyla z dohledu, sama.
Bez dechu se dívala vzhůru větvemi vysokých borovic na modré
skvrny nebe. Zjistila , že vběhla do úzké rokliny se strmými skalami
po obou stranách. Sesunula se na zem. Třásly se jí ruce, vlastn se
třásla celá...
Trvalo dost dlouho , než si začala uvědomovat , kde je. Byla
vysokov horách, skoro až nad sněžnou čárou. Ledový podzimní
vítr se proháněl roklinou a švihal jazyky prachu.
Bobbie nebyla tak sama, jak si myslela.První známkou byly
stopy kopyt , které zahlazoval vítr. Vedly k slepému konci rokliny.
Potom se ozval jakýsi zvuk - možná dech, nepatrný pohyb a možná
si to Bobbie jen namlouvala. Začala se rozhlížet pozorněji.
Něco velkého se pohnulo v trném houští. Potom se zableskal
sytá hněď a ozvalo se cvaknutí kopyta na skále.
,,Kapitáne ?" zašeptala Bobbie. Nahnula se dopředu.
Samův kůň se ukryl hluboko v roklině. V panice utekl před
náklaďákem a tady našel úkryt. Bobbie se opatrně plížila k němu
a viděla, že velký hnědák je pořád ještě vystrašený.
,,Já vím !" zašeptala. ,,Nestojí to za nic. Ale teď jsi v bezpečí.
Pojď ke mně , Kapitáne. Pojď !"
Kůň se ani nehnul. Stál jako přikovaný a koulel vyděšenýma
očima.
A když Bobbie zvedla oči ke skalnímu převisu asi tři metry
nad nimi, pochopila proč.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ !!

Poslední shánění dobytka / 3 část.

7. ledna 2010 v 19:17 | Jenny Oldfieldová |  Příběhy

Po úbočí slétlo jako vítr deset jezdců a rozdělili stádo napůl.
Prohnali se stádem prudkým cvalem, potom obrátili koně a začali
hnát přední část stáda zpátky do kopce až na jeho vrchol, směrem
k jiné prašné cestě. Warren Austin byl v čele stáda společně
s chlapíkem jménem Bill Sallee, ale ani jeden z nich nedokázal
zastavit zpanikařené a rozpadající se stádo.
,,Dobrčic !!" zaklel Sam a odplivl si. Zabořil ostruhy do Kapitánova
boku, nechal zbytek stáda na starost šéfovi a ostatním kovbojům
a vyrazil vzhůru do kopce za zloději na horní cestě. Kdyby
mu přálo štěstí, mohl by jim ještě odříznout cestu, než se dostanou
ke svým skrytým dobytčím náklaďákům.
Bobbie viděla Sama, pochopila jeho úmysl a ve zlomku vteřiny
se rozhodla jet za ním. ,,Běž, La Gata , běž !" zašeptala.
Její appaloosa se pustila za Kapitánem. Vyrazila, pádila do kopce
s ušima sklopenýma dozadu a s hlavou nataženou, bílá hříva ji vlála
a kopyta rvala laskavec a trnité keříky.
Sam zpozoroval Bobbie vedle sebe, až když dorazil na horní
cestu. Vyrazili k rovině v zoufalé snaze odříznout skupinu pěti jezdců
a asi padesáti herefordek. Před nimi, na široké a ploché mýtince,
čekalo obrovské nákladní auto na dobytek.
,,Hyjé!" zařval Sam, sundal si klobouk a začal jim mávat nad
hlavou.
Výkřik stádo zarazil. Zvířata sklonila hlavy a kráva, která je
vedla, vybočila z pěšiny. Spolu s dalšími dvaceti kravami se pustila
zpátky dolů z kopce.
Ještě stále v plném cvalu si Bobbie všimla, jak zloději zpomalili
koně a dívali se, jako jim jejich kořist mizí. Vůdce jim dal znamení,
aby se banda stáhla. Když šofér náklaďáku viděl, že hra skončila,
nastartoval motor a začal sjíždět po cestičce dolů.
Zloději dobytka se přemístili. Shlukli se , aby si vyslechli příkazy, než se rozprchnou do hor. ,,Super !" pomyslela si Bobbie.
Srdce jií bušilo a slabiny La Gaty se mocně zvedaly, ale i tak těm
zlodějům dali na frak !!
Bobbie a La Gata neúnavně následovaly Sama na Kapitánovi.
Oba koně pokračovali ve vytrvalém klusu směrem k náklaďáku.
,,Znám tvou značku !" zakřičel Sam, aby vyroval majitele auta,
že může co nejdříve očekávat šerifovu návštěvu. Ale jeho slova
zanikla v řevu motoru.Šofer šlápl na plyn. Obludný stroj nabral
rychlost a řítil se na ně !
,,Je to šílenec !" zalapala Bobbie po dechu. Cesta byla úzká,
neměli kam utéci.
,,Stáhni se !" zařval Sam a kymácel se v sedle, jak Kapitán
ustupoval.
Náklaďák se k nim neustále blížil a řev motoru jim rval uši.
La Gata byla příšerně vyděšená. Postavila se na zadní, aby si
uchránila hlavu, a vydala ze sebe vysoké zaržání, které prozrazovalo
jak je vylekaná.
Ve vzduchu páchla nafta a kola duněla po prašné cestě.
Sam se snažil donutit Kapitána, aby zas klesl na všecky čtyři,
a obrátil ho, aby ochránil La Gatu a Bobbie. ,,Ten chlap nezastaví !"
zařval na ni.
Ocelové monstrum se hnalo rovnou na ně.
Bobbie zahlédla, jak se Kapitán ještě jednou otočil a shodil
svého jezdce na zem, takže Sam teď ležel rozvalený náklaďu přímo
v cestě. A pak udělala La Gata cosi šíleného. Vzepjala se na zadní
do takové výšky, až uhnula úplně dozadu, vyhodila Bobbie ze sedla
a kopala nohama do vzduchu.
Bobbie spadla na zem a odkutálela se pryč. Postřehla, že se
Sam odplazil náklaďku z cesty, zatímco Kapitán zběsile drápal
vzhůru strmým svahem. Ale ubohá La Gata ležela na zádech
a bezmocně se sunula dolů z kopce a narážela do stromů a balvanů.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ !!! :)

Poslední shánění dobytka / 2 část.

2. ledna 2010 v 17:42 | Jenny Oldfieldová |  Příběhy
Varoval Bobbie, že ani náhodou s ní nebude nějak speciálně zacházet.
,,Budeš spát v tenkém spacáku na zemi por širým nebem jako
všichni ostatní, " zachrčel na ni. ,,Budeš shánět voly a svazovat je,
až se ti na rukou udělají krvavé mozoly a v sedle budeš polomrtvá,
a potom musíš v noci držet hlídku - jasné ?"
Bobbie poslouchala příkazy a mračila se. Podívala se Samovi
přímo do vráskami rozryté neoholené tváře. ,,Jasné !" přikývla.
Sam teď zpomalil Kapitána a díval se na Warrena, jak jezdí
vedle své dcerky. Ta cácorka fakt není špatná, pomyslel si, když si všiml
jak zahnala prchající krávu zpátky do stáda a zpomalil koně,
aby si mohla poklábosit s otcem, vážně na té appaloose jezdí jako
rozený kovboj!

,,Pomalu holka !" Uvedla Bobbie La Gatu do mírného poklusu.
Posunula si klobouk dozadu a rychle si utřela zpocené čelo. Ještě
jeden den namáhavého ježdění a hotovo !
Kobyla strkala do otcova mohutného hnědáka. Postroj zvonil
a kopyta bušila do prašné země v pravidelném, dunivém rytmu.
,,Tak jak se ti zamlouvá shánění krav ?" popichoval Warren.
,,Trochu nuda, ne ??"
,,Kdepak, tati, je to super !" zaprotestovala Bobbie.Bylo to
vlastně vzrušující. Zahnat krávu na skalní plošinu, která je o něco
širší než půl metru, pod ní je desetimetrový sráz spadající na
dno suché rokle, a potom toho zjančeného tvora zvládnout
a dovést ho bezpečně zpátky dolů - to vážně nepřipadalo děvčeti
nudné.
Měla sice písek ve vlasech, v učích i v každém záhybu košile
a džínů.Nevoněla právě jako fialinka a určitě by se nechtěla setkat
s dětmi ze školy dřív, než stráví aspoň hodinu pod sprchou. Ale i tak
bylo shánění dobytka úplná bomba.
A její milovaná, elegantní, nádherná La Gata- byla
prostě úžasná!Rychlá, když to bylo nutné, na skalách měla jisté nohy
a byla ostražitá přo každém pohybu a zvuku na horském úbočí
zarostlém borovicemi.
,,Jsi dobrá Bobbie !" usmál se Warren.
Bobbie se zazubila: ,, To já ne, dobrá je La Gata !"
Zrovna nali stádo po hřebeni, dobrých pět hodim jízdy domů,
když se to stalo.
Napravo se vypínaly vysoké štíty jížní části Skalnatých hor-
tmavomodré stíny v dálce. Vlevo se krajina svažovala v širokém
pásmu buše, která přecházela do nekonečné prérie.Stádo se táhlo
po dvojicích či trojicích podél celého hřebene, telata pobíhala okolo
matek, starší krávy cítily, že ranč je už skoro na dohled.
Na samém konci pozoroval scénu Sam. Všiml si, že šestice
jeho jezdců je rozestoupena až příliš. Stejně jako krávy byli i oni
roztroušení a mezi nimi byly mezery i dvacetimetrové. Pro voly tak
zůstalo příliš volného prostoru na útěk. Kdyby utekl jediný, ostatní
by ho mohli následovat a potom by vypuklo peklo.
Sam i s Kapitánem už byli jako na trní, když pozorovali
neklidné stádo - na úzké stezce bylo příliš zvonění a strkání- a v tom
udeřili zloději dobytka.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ !!!

Poslední shánění dobytka 1 část

1. ledna 2010 v 17:45 | Jenny Oldfieldová |  Příběhy

Staré kosti ho bolely. Sedět tři dny v sedle a
shánět dobytek na téhle tvrdé,suché
a prašné zemi-- to člověka pěkně potrápí, zvlášť když má víc než pět křížků na zádech. Vlastně šest, i když by to Sam Gibb nepřiznal ani sám sobě.
,,Hej! Héééj!" Kovbojové nasměrovali krávy daleko od řady vrb a sehnali je nahoře na úpatí kopce v pravo, aby je pak hnali zpátky na dno úžiny. Jedna z krav utekla a museli ji shánět dolů ze skalního útesu.
Ach jo Kapitáne !!Sam svému kříženému hnědákovi naznačil, jak moc se těší na svou
pryčnu.Do večera bude se svou prací hlavního pomocníka při podzimním shánění
dobytka na ranči Sedmý kříž hotový.
,,Heeej!'' přihnala Bobbie Austinová krávu-uprchlíka zpátky
do vzdouvajícího se stáda hnědobílých herefordských krav.
Ve svém oblečení-- v kožených chráničích, kostkované košili,
na hlavně stetson lemovaný špínou -- vůbec nevypadala na
třináctiletou modrookou blondýnku ; vyhlížela spíš jako jeden
ze starých pomocníků.
,,Jsi rád, žes vzal i to děvče, co ?'' uculil se její otec. Warren
Austin byl šéfem Sedmého kříže.
,,Hmm, '' zamručel Sam.

,,Hej, notak -- Bobbie na té appaloose jezdí, jako by se v sedle
narodila !''
,,Hmm, '' zase na to Sam. Komplimenty nebyly jeho styl.
Vlastně by z něho žádný nevypáčil ani stádo divokých koní.Hlavně
mu nebylo po chuti, že jim bylo šéfovo děcko v patách.
,,Shánět stádo herefordek z kopců před příchodem zimy -- to
není práce pro školou povinné dítě, '' odporoval šéfovi.
,,Já vím , Same '' přiznal Warren. ,,Ale když Bobbie řekne, že chce něco dělat, nic jí ten nápad nevyžene z hlavy, dokud nedosáhna
svého.''
Sam zavrčel, ale o šéfových příkazech se přeci nediskutuje.


POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Pár fotek Garfielda

1. ledna 2010 v 17:21 | ***Teriisek// |  Garfield

A opět další záhlaví :D

1. ledna 2010 v 16:04 | ***Teriisek//