Poslední shánění dobytka / 4 část.

18. ledna 2010 v 13:41 | Jenny Oldfieldová |  Příběhy
Bobbie zaječela.Křečovitě zavřela oči.Otevřela je právě
v okamžiku , kdy zazněla ostrá rána - zvuk jediného výstřelu.
,,Nešlo to jinak, " procedil Sam přes zaťaté zuby. Pistoli u ž měl
zpět v pouzdře, bylo po všem. La Gata ležela nehybně na zemi, oči
zavřené.
Bobbie měla pocit, jako by jí někdo vyrval srdce.
,,Měla rozdrcenou přední nohu, " vysvětlil Sam. ,, Z toho se
nedostane žádný kůň."
La Gata byla mrtvá. Ležela na růžové žulové skále. Tělo měla
pomlácené a rozdrásané, nádherné skvrny ušpinila hlína.
Po ohlušujícím řevu motoru bylo to ticho nesnesitelné.
Nekonečný žal děvčete se změnil v zuřivý hněv. Začala mlátit
Sama pěstmi do ramenou a do hrudi.
Sam hekl bolestí. Měl pocit, že si pár žeber polámal při pádu,
ale nijak zvlášť se nebránil. Jasně že se na něj Bobbie zlobila. Jezdila
na té appaloose od té doby, kdy ji Warren Austin poprvé vysadil
do sedla.
,,To jsi dělat nemusel !" křičela Bobbie. ,,Nemusel jsi ji zastřelit!"
,,Bolelo ji to, " řekl Sam. ,,Už nikdy by se nebyla postavila
na nohy."
To už bylo pro Bobbie moc. Zlomila se v pase a zoufale se
držela za žaludek. Po chvilce se narovnala. ,,Tvůj problém je, že
nemáš srdce !! "řekla Samovi. Udělala prudký pohyb směrem k těžké
pistoli, která mu visela u boku.
Bolest v žeber sice Samovy pohyby zpomalila, ale i tak byl
dost rychlý na to, aby jí zabránil pistoli vytrhnout. Díval se na ni.
,,Cos to chtěla provést ? Zastřelit mě ?"
Nesnášela, jak se ten děda na ni díval, rty semknuté do tvrdé
čáry. Ale víc nenáviděla skutečnost ,že je La Gata mrtvá.
Myslela na toho krutého chlapa v náklaďáku i na mužské, kteří
se přiřítili dolů z kopce, aby ukradli otcovo stádo. V jediném
okamžiku se stal z celého světa nepřítel.
A tak se rozběhla.
Slzy ji oslepovaly, smáčely jí tváře, a ona běžela jako o závod
vzhůru do kopce, smekala se, klouzala, zachytávala se kořenů stromů,
dokud nebyla z dohledu, sama.
Bez dechu se dívala vzhůru větvemi vysokých borovic na modré
skvrny nebe. Zjistila , že vběhla do úzké rokliny se strmými skalami
po obou stranách. Sesunula se na zem. Třásly se jí ruce, vlastn se
třásla celá...
Trvalo dost dlouho , než si začala uvědomovat , kde je. Byla
vysokov horách, skoro až nad sněžnou čárou. Ledový podzimní
vítr se proháněl roklinou a švihal jazyky prachu.
Bobbie nebyla tak sama, jak si myslela.První známkou byly
stopy kopyt , které zahlazoval vítr. Vedly k slepému konci rokliny.
Potom se ozval jakýsi zvuk - možná dech, nepatrný pohyb a možná
si to Bobbie jen namlouvala. Začala se rozhlížet pozorněji.
Něco velkého se pohnulo v trném houští. Potom se zableskal
sytá hněď a ozvalo se cvaknutí kopyta na skále.
,,Kapitáne ?" zašeptala Bobbie. Nahnula se dopředu.
Samův kůň se ukryl hluboko v roklině. V panice utekl před
náklaďákem a tady našel úkryt. Bobbie se opatrně plížila k němu
a viděla, že velký hnědák je pořád ještě vystrašený.
,,Já vím !" zašeptala. ,,Nestojí to za nic. Ale teď jsi v bezpečí.
Pojď ke mně , Kapitáne. Pojď !"
Kůň se ani nehnul. Stál jako přikovaný a koulel vyděšenýma
očima.
A když Bobbie zvedla oči ke skalnímu převisu asi tři metry
nad nimi, pochopila proč.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ !!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám příběhy ??

Ano jsou moc dobrodružné !! :) 43.8% (7)
Celkem ujdou 18.8% (3)
No trochu... 12.5% (2)
Ne neni na to m nic zábavného.. 6.3% (1)
Vůbec ! 18.8% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama